neděle 15. srpna 2010

The Clash of titans/Souboj titánů

Lidé se bouří proti Bohům, vadí jim dávat oběti někomu, koho vlastně nikdy neviděli. Poslední kapkou je, když matka krásné princezny Andromedy prohlásí, že její dcera je krásnější než samo bohyně Afrodité. Olymp se už definitivně naštve a rozkáže jediné: Buď bude Andromeda obětována nebo bude celé město zničeno stvůrou jménem (chvilka napětí) Kraken!
Jaké je to štěstí, že adoptivní rodina švarného poloboha Persea vymřela a on se potuluje po světě! Náhodou narazí na ono nešťastné královstvíčko a rozhodne se ho zachránit. To však musí najít bájnou Medusu a useknout jí hlavu, což není tak jednoduché, protože pod jejím pohledem zkameníte.
Nebylo by epické cesty bez neochvějně věrných přátel a samozřejmě jeho průvodkyně, sličné Ió, která se mu samozřejmě zarazí hluboko do srdce...



Když jsem přemýšlela o vhodném filmu, který by se hodil do kulturního deníku, oko mi v programu kin padlo na Souboj titánů. Jsem především fanynka staré dobré verze, jsem si remake nemohla nechat ujít. Stará verze je skvělá, ty triky na tu dobu jsou neuvěřitelné a ten nový film, měl možnost přenést vše do jiného rozměru.
Raději jsem do toho kina chodit neměla, zkazilo mi to veškerou radost z pobytu v kině.


Nový Souboj sám o sobě není špatný film, jenže nyní v po-avatarovské éře, na film první třídy nestačí a tak z očekávaného trháku zbylo jen akčnější béčko s velkolepými trikovými scénami a špatnými záběry.
A pak také předloha – je jen lehce inspirován, předělán do akčnější a komediálnější verze. A chybí tam sova, taková krásná rekvizita a oni ji tam jenom zmíní. I charakter samotné Ió je takový nemastný neslaný, po většinu film hází na Persea štěněčí oči a čeká „kdy-už-mě-teda-konečně-políbí-trvá-mu-to-dlouho“. Ano, bohužel nás čeká happy end...Přestože je nebohá Ió zabita, je obživena a tak s Perseem mohou ocumlávat do konce věku a to se mi nelíbí, původní verze je o něčem jiném.

úterý 8. června 2010

neděle 30. května 2010

Ochutnávka Věcí Budoucích

Na počest zkurvené-- výsledku voleb pro vás mám dvě zprávy a kupodivu obě dobré - jednak jsme založili překladatelskou skupinu.Co budeme překládat ví Kira, ale existuje xD Název je nějaké sprosté japonské slovo (v aj. Damn it!) má hlava zapomětlivá to prostě vymazala z mozku.
A pak - chystá se nová povídka, s názvem Čas....je to provizorní název, ale asi to tak zůstane :) Dnes vám přinášim ukázku :)Pokud sem někdo chodí, napište mi na svůj názor...JAKÝKOLIV
 
Nevím, možná jsem nikdy nebyl normální.Vlastně jsem to nikdy neřešil.Bral jsem rány osudu takové jaké jsou a nesnažil se něco si nalhávat.To mě zřejmě činilo odlišným  od ostatních.Ovšem to nebyl jediný rozdíl mezi mnou a jimi, mne čekala jen brzká smrt.

Kdyby to ráno nevstal, zřejmě by nikdy nezjistil, jak na tom vlastně je.Cítil se hrozně – a jak zjistil při pohledu do zrcadla – hrozně i vypadal.Vlasy, ještě před několika měsíci zářící, měl nyní zplihlé a jeho oči začali ztrácet svůj obvyklý lesk.Tušil, že jeho konec se stále více, tiše a neodvratitelně, přibližuje.Doufal - ač věděl, že se mu jeho přání nesplní – ve více času.
Do koupelny ani nechodil, neměl náladu se koukat na vlastní krev, která mu téměř pořád tekla z úst.Na sebe natáhl nějaké tričko, které vyhrabal ve spodku koše na špinavé prádlo a kalhoty co už nosí poslední dva měsíce.Proč by si je měl střídat, stejně už je to jedno…

Vločky dopadají na mou dlaň.Nemyslím na nic – jen vnímám chlad, který mi zalézá za nehty.Možná je to poslední zima, kdy mohu být venku a pozorovat, jak lidé hledají teplé místo, kde by mohli ohřát své promrzlé kosti.Rád bych patřil mezi ně.

Ve škole tiše seděl v lavici.Nikdo si ho nevšímal a ani on se neměl k přátelským rozhovorům.Hodinu angličtiny nijak neprožíval, těšil se, až škola skončí a on bude moct sedět v křesle se svojí oblíbenou knížkou.To bylo vlastně to poslední co mu zbylo.Snažil se dočíst všechny ságy, které měl rozečtené, ale stejně měl pocit, že se to nedá stihnout do konce života.Obzvlášť jeho…

Co je to život?Sen, ze kterého se jednou probudíme nebo realita ve své nejkrutější formě?Řekl bych, že to první.Probuzení je vlastně to nejhorší, co se člověku může stát.Tak proč někteří vstávají a vycházejí vstříc tomu nehostinnému světu?Proč dobrovolně trpí?

Krvácel, což nebylo tak překvapivé, ale jedna dívka byla nanejvíš rozrušena pohledem na jeho rudé rty ze kterých vytékala ona tělní tekutina.Stávalo se to často, ale mnozí si na to nikdy nezvykli a raději ho přehlíželi, jakoby tam ani nebyl.
,,Marion, jsi v pořádku?“ zeptala se starostlivě učitelka a nad krvácejícím chlapcem se ani nevzrušila. Marion něco zamumlala a dál už si nikoho nevšímala.Profesorka po něm vrhla vzteklý pohled a opět se věnovala výkladu.

Někteří lidé jsou tak zvláštní.Podrží vás a pak se sami sesypou.Zvládají to, dokud jste sami v depresi.Léčí je ta vaše, nemusí myslet na tu svou.A pak jste najednou v pohodě a oni…to prostě nedají.



pondělí 17. května 2010

Muž usekl hlavu ženě...

Já vždycky byla škodolibá.Yukiko-chan to ví z vlastní zkušenosti :) Tahle zprávička mě nicméně vytrhla z mého znuděného polehávní v době chřipek (zřejmě prasečích :D) a srdečně jsem se jí zasmála, i když to vůbec není vtipný :)
 

Členkou AntiSakuraKlubu - růžové věci zásadně pálím xD

Impresionisté,Vídeň,Eduard Munch a Comiks Shop

Je to už sice starší článek ze starého blogu, nicméně ten budu rušit, takže jse se to sem rozhodla přesunout všechno.Je z 29.listopadu :)
Tak jsem vám včera ve čtyři ráno vstala, aby mohla jed do Vídně na tu výstavu.V ty čtyři ráno jsem ji proklínala a těch několik obrazů bych radši spálila :D Nakonec to bylo úžasný,rakušani odvedly skvělou práci.Nicméně mě se stejně víc libil Rainer (taková malá výstava, jestli se v Albertině někdy octnete určitě mrkněte na obraz Harakiri - to vážně musel mít hotový za patnáct minut) a expresionisti - Eduard Munch a spol.Na výstavě Muncha jsem se vždycky nějak octla vedle starší paní, která téměr u každýho obrazu vzdychala : "No nazdar" "Ježíši",repo všechny obrazy byly hrozně depresivní.Mě se líbil obrovskej obroz na kterém byl vánočí stromeček, jenž měl místo ozdob na větvých oběšence nebo vtipnej byl taky obraz (já se u něj rozesmála, ty lidi kolem na mne koukali jak na zjevení) La mort qui dance - Smrt,která tančí rebo Tančící smrt.
Ale o tomhle tehle článek není.První na co moje oko padlo, když jsem vystoupila z autobusu byly Comiks Shop, do něj jsem se dostala až po 17 hodině ( to měli mít dávno zavřeno) a odnesla jsem si mangu Blood+.Obchůdek najdete v Roterdam Strase a má jen jedinou nevýhodu - všechno je to v němčině.Takže se všichni můžete začít učit německy.

P.S. Jsem unavená a pletou se mi slova.Doufám, že všechno pochopíte :D

sobota 15. května 2010

Baka po šesté

Musím si postěžovat...Někdy mě opravdu udivuje stupidita některých spoluobčanů a spoluobčanek. Pojem "anime seriál" mě vážně dohání k šílenství, je zde vidět patrná neznalost těchto pojmů. Pojem "anime" UŽ obsahuje to slovo seriál neboť anime je v japonštině animovaný seriál...Na tohle jsem opravdu vysazená.Ale to neřešte, sakury odkvetly a i to malé prozáření mého nevyrovnaného života zmizelo.
Viděla jsem dneska skvělej film. Filmy Woodyho Allena jsou pro mne možná až příliš intelektuálské, nicméně Whatever Works mi dodal ru správnou energii do té doby, než mi v McDonaldu řekl paní...Víte, jak se moje romantická sadistická dušička scvrkla, když mi ten hezkej kluk, asi tak o dva roky starší než já řekl paní?! To vypadám vážnš tak staře?God, why you creared a scary thing like me?!