neděle 30. května 2010

Ochutnávka Věcí Budoucích

Na počest zkurvené-- výsledku voleb pro vás mám dvě zprávy a kupodivu obě dobré - jednak jsme založili překladatelskou skupinu.Co budeme překládat ví Kira, ale existuje xD Název je nějaké sprosté japonské slovo (v aj. Damn it!) má hlava zapomětlivá to prostě vymazala z mozku.
A pak - chystá se nová povídka, s názvem Čas....je to provizorní název, ale asi to tak zůstane :) Dnes vám přinášim ukázku :)Pokud sem někdo chodí, napište mi na svůj názor...JAKÝKOLIV
 
Nevím, možná jsem nikdy nebyl normální.Vlastně jsem to nikdy neřešil.Bral jsem rány osudu takové jaké jsou a nesnažil se něco si nalhávat.To mě zřejmě činilo odlišným  od ostatních.Ovšem to nebyl jediný rozdíl mezi mnou a jimi, mne čekala jen brzká smrt.

Kdyby to ráno nevstal, zřejmě by nikdy nezjistil, jak na tom vlastně je.Cítil se hrozně – a jak zjistil při pohledu do zrcadla – hrozně i vypadal.Vlasy, ještě před několika měsíci zářící, měl nyní zplihlé a jeho oči začali ztrácet svůj obvyklý lesk.Tušil, že jeho konec se stále více, tiše a neodvratitelně, přibližuje.Doufal - ač věděl, že se mu jeho přání nesplní – ve více času.
Do koupelny ani nechodil, neměl náladu se koukat na vlastní krev, která mu téměř pořád tekla z úst.Na sebe natáhl nějaké tričko, které vyhrabal ve spodku koše na špinavé prádlo a kalhoty co už nosí poslední dva měsíce.Proč by si je měl střídat, stejně už je to jedno…

Vločky dopadají na mou dlaň.Nemyslím na nic – jen vnímám chlad, který mi zalézá za nehty.Možná je to poslední zima, kdy mohu být venku a pozorovat, jak lidé hledají teplé místo, kde by mohli ohřát své promrzlé kosti.Rád bych patřil mezi ně.

Ve škole tiše seděl v lavici.Nikdo si ho nevšímal a ani on se neměl k přátelským rozhovorům.Hodinu angličtiny nijak neprožíval, těšil se, až škola skončí a on bude moct sedět v křesle se svojí oblíbenou knížkou.To bylo vlastně to poslední co mu zbylo.Snažil se dočíst všechny ságy, které měl rozečtené, ale stejně měl pocit, že se to nedá stihnout do konce života.Obzvlášť jeho…

Co je to život?Sen, ze kterého se jednou probudíme nebo realita ve své nejkrutější formě?Řekl bych, že to první.Probuzení je vlastně to nejhorší, co se člověku může stát.Tak proč někteří vstávají a vycházejí vstříc tomu nehostinnému světu?Proč dobrovolně trpí?

Krvácel, což nebylo tak překvapivé, ale jedna dívka byla nanejvíš rozrušena pohledem na jeho rudé rty ze kterých vytékala ona tělní tekutina.Stávalo se to často, ale mnozí si na to nikdy nezvykli a raději ho přehlíželi, jakoby tam ani nebyl.
,,Marion, jsi v pořádku?“ zeptala se starostlivě učitelka a nad krvácejícím chlapcem se ani nevzrušila. Marion něco zamumlala a dál už si nikoho nevšímala.Profesorka po něm vrhla vzteklý pohled a opět se věnovala výkladu.

Někteří lidé jsou tak zvláštní.Podrží vás a pak se sami sesypou.Zvládají to, dokud jste sami v depresi.Léčí je ta vaše, nemusí myslet na tu svou.A pak jste najednou v pohodě a oni…to prostě nedají.



4 komentáře:

  1. Ahojky, přidávám si tě jako SB a omlouvám se, že mi to tak trvalo *červevá se*!
    Zas se někdy stavím - snad ještě dnes jinak až ve čtvrtek -, ale až budu mít čas, pořádně si to tu přečíst a tak :D! Děkuji za pochopení mé nové milovné SBééénko ^.^!

    OdpovědětVymazat
  2. to bylo pěkné, těším se až tu bude povídka, moc se těším :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli to bude shonen-ai či ne xD

    OdpovědětVymazat
  4. Diplomek :) http://azficek.blog.cz/1007/diplomky-za-3-bleskovku

    OdpovědětVymazat