The Clash of titans/Souboj titánů

Lidé se bouří proti Bohům, vadí jim dávat oběti někomu, koho vlastně nikdy neviděli. Poslední kapkou je, když matka krásné princezny Andromedy prohlásí, že její dcera je krásnější než samo bohyně Afrodité. Olymp se už definitivně naštve a rozkáže jediné: Buď bude Andromeda obětována nebo bude celé město zničeno stvůrou jménem (chvilka napětí) Kraken!
Jaké je to štěstí, že adoptivní rodina švarného poloboha Persea vymřela a on se potuluje po světě! Náhodou narazí na ono nešťastné královstvíčko a rozhodne se ho zachránit. To však musí najít bájnou Medusu a useknout jí hlavu, což není tak jednoduché, protože pod jejím pohledem zkameníte.
Nebylo by epické cesty bez neochvějně věrných přátel a samozřejmě jeho průvodkyně, sličné Ió, která se mu samozřejmě zarazí hluboko do srdce...



Když jsem přemýšlela o vhodném filmu, který by se hodil do kulturního deníku, oko mi v programu kin padlo na Souboj titánů. Jsem především fanynka staré dobré verze, jsem si remake nemohla nechat ujít. Stará verze je skvělá, ty triky na tu dobu jsou neuvěřitelné a ten nový film, měl možnost přenést vše do jiného rozměru.
Raději jsem do toho kina chodit neměla, zkazilo mi to veškerou radost z pobytu v kině.

Nový Souboj sám o sobě není špatný film, jenže nyní v po-avatarovské éře, na film první třídy nestačí a tak z očekávaného trháku zbylo jen akčnější béčko s velkolepými trikovými scénami a špatnými záběry.
A pak také předloha – je jen lehce inspirován, předělán do akčnější a komediálnější verze. A chybí tam sova, taková krásná rekvizita a oni ji tam jenom zmíní. I charakter samotné Ió je takový nemastný neslaný, po většinu film hází na Persea štěněčí oči a čeká „kdy-už-mě-teda-konečně-políbí-trvá-mu-to-dlouho“. Ano, bohužel nás čeká happy end...Přestože je nebohá Ió zabita, je obživena a tak s Perseem mohou ocumlávat do konce věku a to se mi nelíbí, původní verze je o něčem jiném.