Nenávidím Valentýna a Valentýn nenávidí mě

 Krátká momentka psaná v tramvaji na letošního Valentýna, já osobně považuji tento "svátek" jako čistě komerční záležitost, takže doufám, že to tak správně vyznělo.
Věnováno paní profesorce Janouškové, díky, že jst mi vždy řekla svůj názor :)


Jdu ulicí, kde na mě ze všech koutů vykukují kýčovitá srdíčka a růžové světlo oslepuje můj zrak.Někdy si říkám, že mi je tenhle připitomnělý svátek absolutně lhostejný, jenže kolik Valentýnů budu muset ještě strávit sama?
,,Slečno, nechcete balónek?" zeptá se mě postarší páneček a já nemám to srdce ho odmítnout.Všude kolem mě se různorodé páry drží za ruce a já toužím vytáhnou pistoli a všechny je postřílet, dokud z nich nezbude jen krvavá kaše, která nebude ani v nejmenším připomínat líbající se kreatury.
Několik osob, co se díky svému zjevu ani nemůžou považovat za lidské bytosti, se za mnou otočí a není divu - já nemám tolik krve v žilách jako oni a tudíž jí rozhodně nebudu plýtvat na růžolící tváře.Udělám ošklivý obličej a raději zdrhnu do postraní uličky - méně světla, méně lásky, méně růžové.
Kdybych si mohla vybrat mezi hrobem a rudou tekutinou v mích cévách, asi bych vybrala to první.Nicméně je stále příliš důvodů proč přežívat v tomto prohnilém světě.Třeba zabíjet, nejlépe kurvy, podvodníky a bankovní lupiče.A za peníze, prosím...
Odněkud zazní veselá melodie a dívčí smích.
Bože, jak dlouho mě chceš ještě mučit! zavrčím v duchu a mám nechutnou chuť vraždit.Zvedá se mi žaludek přo pomyšlení na to, co právě dělají desetitisíce lidí  po celém světě.
Dojdu na konec ulice a na rohu ulice, tam kde je pošta, se zastavím a vejdu dovnitř.Nikdo si mě nevšímá, tak to mám ráda.Bohužel s jednou vyjímkou - ten zatracenej parchant Valentýn jen tak stojí u přepážky a šibalsky se na mne usmívá.
,,Copak Dušičk," podívá se na mě a já zrudnu vzteky, ,,Soulie?Myslela jsi, že se ti podaří zničit můj svátek svou hanebnou přítomností?"
V ruce mám pistoli, bude si ze mě utahovat a já tu spoušť vážně zmáčknu.
,,Soulie, Soulie - jsi tak naivní. To v TEBE přestali lidé věřit, to v tvůj den všichni pláčou a stýskají si po mrtvých.Přiznej si to...zbývá ti pár let života a pak zmizíš z povrchu zemského a i ze všech dalších.Zasměje se způsobem, za který bych ho nejradši prohodila oknem.
Jenže...ty jsou z plastu a tak...zmáčknu spouť.Nenávidím Valentýna a on nenávidí mě.