Nedávno jsem viděla jeden pořad o anorektičce.V té době se přestala jíst jí bylo osm let.Poslední dobou stále více slyším a čím dál mladších dětech, které takhle duševní porucha (je to docela neobratný termín) postihne.Ta holčička říkala, že se jednoho dne její hlava "rozpoltila".Jedna část jejího mozku měla chuť na zmrzlinu, zatímco ta druhá jí to zakazovala.Nejdřív přestala jíst sladkosti, pak maso a všechno nezdravé a potom nejedla už nic.Když spořádala víc jídla než si dovolila - vzhledem k tomu,že nejedla nic, tak ta porce musela být opravdu velká - běhala ze schodů dolů a nahoru,aby se v ní neusadil ani jediný gram tuku.A to je realita.
Spousta holek je na tom stejně.Nakonec i léčebny pomohou minimum z nich.Ty holky se děsí pohledu do zrdcadla, protože si připadají tlusté (a jak známo, jsou příšerně vyhublé).Ty holky se děsí toho, že když odejdou z léčebny budou tlusté, jako všechny ostatní...
Já sama s anorexií potíže nemám (spíše naopak,ale stále se držím :), ale znám několik lidí- ať už po netu, tak osobně - kteří ve své době tohle prožívali.Příkladem je moje vlastní sestra.Na jaře jí bude už 31 a anorexií trpěla před šestnácti lety.Přestala jíst, protože se jí ostatní holky posmívali, že je tlustá.Naštěstí se nedostala do stádia, v kterém by se musela léčit.
Tady záleží na podpoře rodiny.Tady totiž rodina opravdu může pomoct.
Soul Renin verdikt:
Anorexie je duševní porucha, kterou může trpět každý.Spouštěč v sobě mají všichni.
Podle mě je to,ale stále blbost.Přestat jíst je přece hrozný.Kdybych umřela jako anorektička, moje poslední myšlenky by směřovali k pocitu, že jsem ještě spoustu jídla neochutnala.(Tady ovšem mluvím ze svojí těžké váhy - tedy nad 70 kg.Jak bych se chovala jako anorektik nevím.)
Já nechci být anorektička, nikdy.Na to mám příliš ráda KFC.Ale znáte to - nikdy neříkej nikdy.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat