Jaké je to štěstí, že adoptivní rodina švarného poloboha Persea vymřela a on se potuluje po světě! Náhodou narazí na ono nešťastné královstvíčko a rozhodne se ho zachránit. To však musí najít bájnou Medusu a useknout jí hlavu, což není tak jednoduché, protože pod jejím pohledem zkameníte.
Nebylo by epické cesty bez neochvějně věrných přátel a samozřejmě jeho průvodkyně, sličné Ió, která se mu samozřejmě zarazí hluboko do srdce...
Když jsem přemýšlela o vhodném filmu, který by se hodil do kulturního deníku, oko mi v programu kin padlo na Souboj titánů. Jsem především fanynka staré dobré verze, jsem si remake nemohla nechat ujít. Stará verze je skvělá, ty triky na tu dobu jsou neuvěřitelné a ten nový film, měl možnost přenést vše do jiného rozměru.
Raději jsem do toho kina chodit neměla, zkazilo mi to veškerou radost z pobytu v kině.
Nový Souboj sám o sobě není špatný film, jenže nyní v po-avatarovské éře, na film první třídy nestačí a tak z očekávaného trháku zbylo jen akčnější béčko s velkolepými trikovými scénami a špatnými záběry.
A pak také předloha – je jen lehce inspirován, předělán do akčnější a komediálnější verze. A chybí tam sova, taková krásná rekvizita a oni ji tam jenom zmíní. I charakter samotné Ió je takový nemastný neslaný, po většinu film hází na Persea štěněčí oči a čeká „kdy-už-mě-teda-konečně-políbí-trvá-mu-to-dlouho“. Ano, bohužel nás čeká happy end...Přestože je nebohá Ió zabita, je obživena a tak s Perseem mohou ocumlávat do konce věku a to se mi nelíbí, původní verze je o něčem jiném.
